Můžeme se rozvést i když spolu stále bydlíme?
Občanský zákoník trošku nešťastně uvádí, že manželství lze rozvést (dohodou), pokud trvá nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí.
Nicméně je zcela běžné, že manželé nestihli doposud vyřešit otázku bydlení. Jeden z manželů zpravidla pořizuje bydlení až z vypořádání společného jmění manželů po rozvodu, případně zatím nenašel vhodné bydlení.
Spojením „manželé spolu nežijí“ zákon míní délku rozvratu manželství. Pokud krize vašeho manželství trvá déle než šest měsíců, pokud si s manželem nerozumíte, intimně se nestýkáte a žijete vedle sebe jen formálně z jakéhokoliv důvodu, je tato zákonná podmínka splněna, byť žijete ve stejném domě.
S manželem se na rozvodu dohodneme. Co budeme potřebovat?
Pokud se s manželem na rozvodu dohodnete, je potřeba připravit tzv. rozvodové papíry:
- společný návrh na rozvod manželství; a
- dohodu upravující majetkové poměry, bydlení a popřípadě i výživné manželů.
Návrh na rozvod manželství by měl vedle základních osobních údajů o manželech obsahovat informace týkající se jejich manželství (uzavření, trvání, krize, resp. tzv. rozvrat) a vůli v manželství již dále nesetrvávat.
K návrhu je třeba přiložit dohodu o vypořádání veškerého společného majetku manželů (nemovitosti, movité věci, účty, spoření, ale i dluhy a závazky). V dohodě je třeba uvést, kde budou manželé bydlet – např. kdo zůstane ve společném bytě a který z manželů se odstěhuje a případně v jaké lhůtě.
Návrh se podává k okresnímu (obvodnímu) soudu, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště. Řízení podléhá soudnímu poplatku ve výši 2 000,- Kč.
Pokud máte společné děti mladší 18 let, bude celému shora popsanému řízení o rozvod předcházet samostatné řízení týkající se úpravy poměrů nezletilého. V návrhu je pak nutné upravit péči o dítě – kdo z manželů/rodičů a v jaké formě zajistí péči o dítě (výlučná x společná x střídavá péče) a jeho výživu. Bez vyřešení poměrů týkajících se vašich dětí nelze manželství rozvést.
Co když se manžel rozvádět nechce?
Zatímco pro vstup do manželství je třeba souhlasného projevu vůle obou snoubenců – ono oboustranné ANO, pro rozvod manželství už to neplatí. Nikdo vás nemůže nutit v manželství setrvat. Pokud druhý manžel s rozvodem nesouhlasí, podáte návrh na rozvod sám/sama.
V řízení se soud bude podrobněji zabývat existencí, příčinami a důvody rozvratu manželství, jakož i tím, který z manželů za něj primárně může. Řízení bude proto zpravidla trošku delší a nepříjemnější.
Občanský zákoník nicméně myslí i na to, že byť je manželství nefunkční, může zde být vyšší hodnota, kvůli které manželství nemůže být rozvedeno. Za tuto vyšší hodnotu je považován zájem společného nezletilého dítěte (zvláštní důvody jako například psychická závislost na obou rodičích, zvláštní péče, kterou dítě vyžaduje atp.) a/nebo pokud by manžel, který se na rozvratu manželství převážně nepodílel utrpěl vzhledem k mimořádným okolnostem (např. závažná nemoc) závažnou újmu (např. hrozící existenční nouze). K těmto situacím ale dochází v praxi spíše výjimečně.
Máme děti, je vhodnější společná nebo střídavá péče?
Společná péče je jediný typ péče o děti, který nemůže soud nařídit, ale musí vycházet ze společného rozhodnutí rodičů. Je vhodná tam, kde jsou rodiče schopni dohodnout se absolutně na všem co se dětí týká a podílí se na péči o dítě téměř jako doposud. Bydlí blízko, případně se střídají v jednom bydlišti atp. Rozsudek pak obsahuje pouze výrok o tom, že se děti svěřují do společné péče rodičů.
Střídavá péče má jasnější pravidla, stanovuje, kdy bude dítě s matkou, kdy s otcem, je možné upravit prázdniny, Vánoce, případně i řešit otázku výživného. Střídavá péče je nyní mezi soudy preferovanou variantou péče o dítě. Pokud se rozhodujete mezi společnou péčí a střídavou, v praxi v jejím fungování nemusí být až takový rozdíl. Pokud se bojíte, že by v budoucnu mohly nastat nějaké rozpory s druhým rodičem, je na místě uvažovat o podrobnější úpravě styku, o střídavé péči, byť samozřejmě rozhodnutí soudu lze za podmínky změny poměrů upravit. Nicméně asi se shodneme na tom, že je lepší čas trávit s dětmi, a ne v soudní síni jednáním o péči o ně.
Jak vysoké mohu chtít výživné na dítě? Je možné i při střídavé péči?
Zákon samozřejmě stanovuje vyživovací povinnost rodičů vůči dětem. Není již omezená onou hranicí 26 let jako kdysi. Občanský zákoník říká „dokud není dítě schopno samo se živit“. Dítě má mít stejnou životní úroveň jako rodič.
Na jedné straně stojí nárok dítěte na výživné, na druhé straně finanční možnosti povinného rodiče. Výše výživného je tudíž v každém případě určována individuálně – podle typu péče, podle příjmů povinného rodiče. Vedle výživného lze uložit i povinnost např. založit dítěti spoření. Soudy mají od Ministerstva spravedlnosti k dispozici orientační tabulku pro výpočet výživného (to činí např. u jedináčka – předškoláka 14% příjmů rodiče), ta vám může pomoct udělat si obrázek o tom, na co mají vaše děti nárok, nicméně rozhoduje řada faktorů a konečná úvaha soudu.
Zákon počítá i s variantou, že se rodič ve snaze vyhnout se placení výživného vzdá svého majetku / vyšších příjmů a/nebo pokud odmítne sdělit kolik jeho příjem činí.
Výživné lze přiznat i při střídavé péči, zpravidla pokud majetkové poměry obou rodičů jsou výrazně odlišné.
Jak je to s bytem, který jsem dostala od rodičů za trvání manželství?
Dar, stejně tak jako věci nabyté v dědickém řízení do společného jmění manželů nespadají. Tedy za podmínky, že dar obdržel pouze jeden z manželů – pouze potomek, nikoliv i snacha / zeť.
Co může být z pohledu vypořádání společného jmění manželů problém, je situace, kdy byl například darovaný byt zrekonstruován z prostředků spadajících do společného jmění manželů. Druhý manžel má pak v případě rozvodu nárok na náhradu poloviny finančních prostředků, které byly ze společného jmění manželů vynaloženy na rekonstrukci. Bavíme se zde o vynaložených finančních prostředcích a zhodnocení v přímé souvislosti s touto rekonstrukcí. Skutečnost, že nemovitost v průběhu manželství nabyla na hodnotě vlivem vývoje na trhu realit nezakládá žádné nároky druhému (neobdarovanému) manželovi.
Kdo bude platit hypotéku, kterou jsme si s manželem vzali?
To primárně záleží na dohodě mezi manželi. Není-li možná, pak z logiky věci ten, komu bude nemovitá věc přiznána do vlastnictví, eventuálně ten, kdo ji bude užívat. ALE! Na co je třeba nezapomínat je skutečnost, že ani dohoda mezi manželi o tom, kdo z nich převezme hypotéku tak úplně nestačí, pokud účastníkem této dohody není i banka.
Z úvěru jsou zavázáni zpravidla oba manželé, a to společně a nerozdílně. Jakákoliv dispozice s nemovitostí většinou podléhá minimálně povinnosti o ní banku vyrozumět, spíše však vyžaduje její souhlas.
Pokud se nedohodnete s bankou, že jednoho z manželů z hypotéky vyváže, jsou vůči ní stále zavázáni oba, i ten manžel, který již nemovitost nevlastní, byť může po druhém manželovi (v případě uzavřené dohody) regresivním nárokem vymáhat to, co bance po rozvodu zaplatil.
Co když se nedohodneme na vypořádání majetku?
Pokud se nedohodnete s manželem na tom, jak si rozdělíte majetek, čeká vás tzv. sporný rozvod. Nejprve tedy zjišťování, zda je manželství nefunkční a kdo za to může a potom samostatné řízení o rozdělení společného jmění manželů. Bude vás to stát (vedle nervů) i něco navíc, neboť soudy ve snaze motivovat manžele k dohodě stanovily za toto řízení vyšší poplatky.
Pokud řízení o rozdělení majetku neproběhne ani do tří let od rozvodu manželství, pak „osobní“ movité věci se stávají vlastnictvím toho, kdo je užívá pro vlastní potřebu, ostatní věci (včetně nemovitostí) spadají do podílového spoluvlastnictví – každý z manželů bude vlastnit jednu polovinu.
Pokud jste v našem článku nenašli odpověď na otázku, která vás trápí, není nic jednoduššího než se s námi spojit a zeptat se. Poskytujeme konzultace k rozvodům osobně i online, pomůžeme s přípravou rozvodové dokumentace, zvládneme Vás podpořit i u soudního jednání, bude-li to potřeba.
