Dopravní nehoda často trvá jen několik vteřin. Její následky však mohou člověka provázet celý život. Návrat do každodenního života bývá náročný a ne vždy je možné dosáhnout úplného uzdravení.
Právě pro případy, kdy po úrazu přetrvávají trvalé následky, právní řád umožňuje poškozeným domáhat se odpovídajícího odškodnění. Posouzení trvalých následků však není jednoduché, závisí na zdravotním stavu, době ustálení léčby i odborném lékařském hodnocení.
Nevíte si rady? Využijte konzultaci zdarma s naším právníkem:
Co to jsou trvalé následky po autonehodě
Trvalými následky po dopravní nehodě se rozumí takové zdravotní obtíže nebo omezení, která přetrvávají i po ukončení léčby a podle současných poznatků medicíny již nelze očekávat jejich podstatné zlepšení.
Může jít například o omezení hybnosti, chronické bolesti, poškození smyslových orgánů, neurologické potíže, jizvy nebo psychické následky, které trvale ovlivňují kvalitu života poškozeného.
Aby bylo možné trvalé následky objektivně posoudit a stanovit výši odškodnění, musí být zdravotní stav poškozeného relativně ustálený. Teprve poté lze odborně zhodnotit rozsah trvalého poškození zdraví a jeho dopad na každodenní život, pracovní uplatnění i volnočasové aktivity.
V praxi se však trvalé následky řeší přibližně rok od dopravní nehody.
Individualizace trvalých následků
Trvalé následky jsou v právní terminologii označovány jako ztížení společenského uplatnění.
Již samotný název napovídá, že nejde pouze o fyzická omezení způsobená úrazem, ale o mnohem širší dopady na život poškozeného. Zohledňuje se, jak úraz ovlivnil jeho schopnost pracovat, studovat, věnovat se rodině, sportu, zájmům, společenskému životu i dalším běžným životním aktivitám. Cílem odškodnění je přiměřeně kompenzovat trvalé zhoršení kvality života, které poškozenému v důsledku dopravní nehody vzniklo.
Některé trvalé následky jsou navíc na první pohled neviditelné. Poškozený se může vrátit do zaměstnání a působit navenek zcela zdravě, přesto jej mohou dlouhodobě omezovat chronické bolesti, poruchy spánku, psychické obtíže nebo ztráta možnosti věnovat se aktivitám, které byly před nehodou běžnou součástí jeho života.
Stejné poranění může mít zcela odlišné důsledky podle věku, povolání, životního stylu nebo osobních plánů poškozeného. Zatímco pro kancelářského pracovníka může poranění kolene znamenat pouze omezení sportu, pro vrcholového sportovce může představovat konec kariéry.
Tomuto principu odpovídá i způsob stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Základem posouzení je odborné lékařské hodnocení a aplikace Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.
Podívejte se na video s naším právníkem JUDr. Zbyňkem Drobišem k tématu odškodnění trvalých následků:
Kdy žádat odškodnění za trvalé následky po autonehodě
Pro úspěšné uplatnění nároku je zásadní správné načasování. Trvalé následky by měly být hodnoceny až ve chvíli, kdy je zdravotní stav relativně ustálený a lze spolehlivě posoudit jeho dlouhodobý vývoj.
Jako orientační časový údaj pro posouzení trvalých následků se obvykle uvádí období přibližně jednoho roku od dopravní nehody. Tento údaj je však pouze orientační, protože doba potřebná k ustálení zdravotního stavu je individuální. U některých poškozených může dojít k ustálení zdravotního stavu již dříve, zatímco v případě komplikovaného průběhu léčby, opakovaných operačních výkonů nebo dlouhodobé rehabilitace může být zdravotní stav považován za ustálený až s delším časovým odstupem.
Na základě jakých podkladů se trvalé následky hodnotí?
Jakmile je zřejmé, co jsou trvalé následky a kdy nastává vhodná doba pro jejich odškodnění, přichází na řadu další krok, tedy jejich uplatnění u pojišťovny vozidla viníka dopravní nehody. Poškozeného obvykle zajímá, jak celý proces probíhá a jaké podklady bude potřebovat, aby mohl svůj nárok řádně doložit. Právě správně připravená dokumentace je jedním z předpokladů úspěšného uplatnění nároku na odškodnění.
Ohodnocení se provádí především na základě kompletní zdravotnické dokumentace, která zachycuje průběh léčby i konečný zdravotní stav poškozeného. Tyto podklady poškozený shromažďuje průběžné nebo je může získat na základě žádosti u poskytovatelů zdravotních služeb. Na základě těchto podkladů následně lékař nebo znalec posoudí rozsah trvalých následků a stanoví jejich ohodnocení dle Metodiky Nejvyššího soudu.
Ačkoli může ohodnocení vypracovat i ošetřující lékař, v praxi je zpravidla vhodnější obrátit se na znalce se specializací na hodnocení újmy na zdraví, který má zkušenosti s aplikací příslušné metodiky. Znalec je odborně vyškolen pro aplikaci příslušné metodiky, má zkušenosti s posuzováním trvalých následků a jeho závěry bývají pro pojišťovny i soudy zpravidla přesvědčivější.
Kvalitně zpracovaný znalecký posudek tak může snížit riziko sporů o výši odškodnění a přispět k řádnému posouzení.
V některých případech je součástí posouzení také osobní vyšetření, při němž lékař hodnotí rozsah pohybu, přetrvávající bolesti, funkční omezení i dopad zdravotního stavu na běžný život a pracovní schopnost.
Pro naše klienty zajistíme a uhradíme tento potřebný znalecký posudek.
Nejčastější omyly při posuzování trvalých následků po dopravní nehodě
V oblasti odškodňování trvalých následků po dopravních nehodách panuje mezi poškozenými celá řada zažitých představ, které však neodpovídají tomu, jak k problematice přistupují soudy, znalci ani pojišťovny.
Mnoho lidí se s vážnějším úrazem setká poprvé v životě a často vycházejí z informací získaných od známých, z médií nebo z internetových diskusí. Tyto informace bývají neúplné, zjednodušené nebo vycházejí z individuálních zkušeností, které nelze zobecňovat.
Právě z těchto důvodů bývá řada poškozených překvapena tím, jakým způsobem se trvalé následky ve skutečnosti posuzují a podle jakých kritérií se stanovuje výše odškodnění.
Níže je uveden přehled nejčastějších omylů, se kterými se lze při jednání o ztížení společenského uplatnění setkat. Je důležité tyto mylné představy vyvrátit, protože mohou vést k nesprávným očekáváním poškozených, zbytečným sporům mezi účastníky pojistného šetření i k chybnému posouzení nároku na odškodnění.
Pojišťovna vše vyřeší sama k prospěchu poškozeného
Jedním z nejčastějších omylů je přesvědčení, že pojišťovna sama aktivně zjistí všechny okolnosti případu a automaticky poškozenému přizná veškeré náhrady v odpovídající výši. Takový předpoklad, ale neodpovídá realitě.
Pojišťovna vychází především z podkladů, které má k dispozici. Pokud některé zdravotní komplikace nejsou dostatečně zdokumentovány, nebo pokud není doložen jejich dopad do běžného života nemusí být při likvidaci pojistné události zohledněn. To se týká zejména psychických následků, dlouhodobých bolestivých stavů nebo omezení, která se neprojevují při běžném lékařském vyšetření, ale významně ovlivňují každodenní fungování člověka.
Trvalé následky nerovná se invalidita
Velmi rozšířená je také představa, že trvalé následky jsou spojeny výhradně s invaliditou. Mnoho lidí se domnívá, že pokud jim nebyl přiznán invalidní důchod nebo jsou schopni vykonávat své zaměstnání, nemohou mít významnější nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Takový závěr je však nesprávný.
Účelem náhrady za ztížení společenského uplatnění je vyvážit újmu, která vznikla v důsledku dlouhodobého omezení životních možností člověka. Jinými slovy, nejde o to, zda poškozený pracuje nebo pobírá invalidní důchod, ale o to, jaké možnosti mu byly v důsledku úrazu odňaty nebo významně ztíženy.
Návrat do zaměstnání znamená automaticky nižší odškodnění
S tím úzce souvisí další omyl, totiž přesvědčení, že návrat do zaměstnání automaticky znamená nízké nebo dokonce žádné odškodnění trvalých následků. Ve skutečnosti pracovní schopnost představuje pouze jednu z mnoha oblastí života, které jsou při hodnocení zohledňovány. Člověk může nadále pracovat, ale přitom přijít o možnost sportovat, věnovat se dětem tak jako dříve, cestovat, vykonávat fyzicky náročnější činnosti nebo se naplno zapojovat do společenského života. Náhrada za ztížení společenského uplatnění má postihnout právě tuto širší rovinu lidského života.
Podcenění psychických a estetických následků
Další častou chybou bývá podceňování psychických následků. Veřejnost si stále často spojuje dopravní nehodu především se zlomeninami, operacemi nebo jinými viditelnými zraněními. Mnohem méně pozornosti je věnováno psychickým dopadům úrazu. Přitom u těžších dopravních nehod nejsou výjimkou úzkostné poruchy, deprese, poruchy spánku nebo posttraumatická stresová porucha. Někteří poškození se například po nehodě obávají řídit automobil, jiní mají dlouhodobé problémy s koncentrací nebo se vyhýbají situacím připomínajícím samotnou nehodu.
Tyto obtíže přitom mohou mít na kvalitu života stejný nebo dokonce větší dopad než některá tělesná zranění. Přesto bývají často opomíjeny, ať už samotnými poškozenými, nebo při prvotním posuzování pojistné události. Důkladné zdokumentování psychických následků proto bývá stejně důležité jako doložení následků fyzických.
Obdobně bývají podceňovány estetické následky, zejména jizvy nebo deformity vzniklé po úrazu. Řada lidí je vnímá pouze jako kosmetický problém bez většího právního významu. Ve skutečnosti však mohou výrazně zasáhnout do osobního, společenského i profesního života poškozeného. Zvláštní význam mohou mít například u mladých lidí, osob vystupujících na veřejnosti nebo u profesí, kde vzhled hraje podstatnou roli. Jizva tak nemusí představovat pouze změnu vzhledu, ale také zásah do sebevědomí, mezilidských vztahů či pracovního uplatnění.
Trvalé následky po dopravní nehodě představují jednu z nejvýznamnějších forem újmy na zdraví, která může ovlivnit život poškozeného dlouho po samotném ukončení léčby. Úspěšné uplatnění odškodnění vyžaduje nejen správné načasování, ale také důkladné doložení všech zdravotních obtíží a jejich skutečného dopadu na každodenní život.
Klíčovou roli proto hraje kvalitní zdravotnická dokumentace, odborné posouzení a správné pochopení toho, že ztížení společenského uplatnění se neposuzuje pouze podle diagnózy, ale především podle toho, jak konkrétně změnilo možnosti a životní podmínky poškozeného. Informovaný a aktivní přístup poškozeného může významně přispět k tomu, aby byla jeho újma posouzena spravedlivě a v odpovídajícím rozsahu.
Jinými slovy, náhrada za ztížení společenského uplatnění není odškodněním za diagnózu. Je odškodněním za změněný život. A právě v tomto principu spočívá její skutečný smysl i význam.
Potřebujete právní pomoc? Nezávazně nás kontaktujte. Konzultace a posouzení případu je zdarma:
